Prázdniny s hvězdou-7.kapitola

23. ledna 2009 v 13:40 | MaRkéŤulka |  Prázdniny s hvězdou
Autor: Annyny

"Tys už vstala?" zamžourám ráno očima a instinktivně se natáhnu po brýlích, ale uvědomím si, že zůstali včera u kluků. "Už?" zasměje se Miki. "Vždyť je skoro deset. Dana i s Robertem už jeli do práce a dokonce je tu i Marta. Byla se zeptat, jestli něco nepotřebuješ, ale já říkala, že zatím spíš. Ale byla tak hodná a udělala ti čaj do termosky. Prý že je nějaký speciální na bolest hlavy pročistění organismu." "Aby to nebyl nějakej smradlavej čaj." udělám si srandu, ale v duchu jsem ráda, že budu mít takovou malou snídani do postele. Naposledy jsem jí měla u kamarádky doma. A to už je sakra dávno.

"Ne, náhodou hezky voní. Kdybys seděla tady u stolu, tak bys to cítila." řekla Miki a nahnula se nad béžovou termosku. "Dáš si hned?" zeptala se a rozložila dva hrnečky s talířky. "Když bys byla tak hodná." řeknu a posadím se. Ona každé z nás nalila až po okraj a donesla mi ho do postele. "Venku je krásně." prohlásím, když vidím to zářivý slunce, jak pálí na balkon. Kdybych mohla, okamžitě vylezu a skočím do bazénu. "To jo. Skoro jako včera." souhlasí Miki a napije se. "Ale zítra bude určitě ještě líp." prohlásí, protože ví, že dneska mam být ještě v klidu a v posteli. "Měla´s pravdu. Ten čaj je výborný a vážně moc hezky voní." a strkám nos do velkého keramického hrnečku. "A dáš si k tomu i něco k snídani?" "Ne, asi ne. Sice už je mi docela dobře, ale na jídlo moc chuť nemam." zavrtím hlavou a položím hrneček na zem. Potom pomalu odcupitám ke skříni a vyndám deník. Zase si zalezu do postele a začnu si zapisovat. Miki a samozřejmě pronesla něco ve stylu: "Už zase píše." ale já si n to její breptání už zvykla, takže to ani moc nevnímám.
II.den v Berlíně

Nevím, jestli jsem vědma, anebo spíš padlá teenagerka na hlavu, ale můj sen se stal skutečností. První den, co jsem spala téměř v novém domě, se mi zdálo, že mě někdo srazil a pak se tam objevil hezký kluk, potom jsme šli na kafe a tak. Sice to nebylo úplně do detailu stejný, ale mělo k tomu hodně blízko. Srazil mě totiž jeden ze členu skupiny US5 a jmenuje se Cayce. Chudák, on totiž utíkal před zběsilýma fanynkama a odběhl do postranní uličky, kde jsem byla bohužel i já a bylo to. Namáčknul mě hlavou na popelnice a já omdlela. Pak mě ale odnesl k nim na hotel a já se se všema seznámila. Jsou to moc fajn kluci a vůbec ani jeden z nich nevypadá jako šampónek. Jsou úplně normální a navíc jsou moc milí. Hlavně Cayce,-ten nejvíc. Asi jsem blázen, či co, ale začíná se mi líbit. Neříkám, že je to láska, ale jistý sympatie tam sou. Dokonce mi dal svůj soukromý mail a já dal jemu ten svůj. A kvůli tomu, že mi rozbil brejle, mi chce koupit nový. Ale..,přála bych vám ho vidět. Má moc hezký úsměv a kouzelný oči, který by učarovaly snad každému. Uvidíme, jestli mi na noťase napíše a když jo, budu jedině ráda. Kdyby mě tolik netřeštila hlava a nebylo mi blbě, řekla bych, že 2.den v Berlíně byl báječnej!
"Asi bych se měla převléknout." řeknu si spíš pro sebe a odhodím peřinu stranou. "Vždyť máš být v posteli, tak se nepřevlíkej. Je to jedno, prosím tě." "Já nevím, nechci ležet celý den v posteli, navíc, když mi ani není zase až tak špatně. Vezmu si na sebe ty černý legíny a přes to, to pohodlný triko po tátovi." "Myslíš to s tím simpsonem?" zasměje se Miki a přejede si štětkou od pudru přes obličej. "No jasný. Jsme přeci doma a tady se to neřeší." odbiju jí a ženu se k o obrovské skříni i s deníkem. "Neviděla si mýho noťase?" zeptám se, když už jsem převlečená a mám vyčištěné zuby. "Včera jsem ho dávala sem a už tu není." ukazuju na prázdný místo, kde ležel. "Náhodou jo." přikývne Miki a otevře šuplík od stolu. "Včera sis ho nedávala do skříně, ale do stolu. Prý že je to tak lepší a budeš ho pít po ruce." "Aha, hm...Asi už začínám mít sklerózu." vtipkuju a vyndám notebook z šuplíku. Kouknu se na něj jako na svatý obrázek a pak se s nim uvelebím na posteli. "Tak co? Nějaký novinky?" zajímá se Miki a sedá si vedle mě. "Jo, tady píšou: Nejznámější boyband US5 dorazil do Berlína. Bláznivé fanynky málem ušlapaly jednoho z jeho členů-Cayce Claytona. Jelikož...-" "Ty jo. Jak se cítíš, když víš, že si byla s Caycem sama na pokoji, povídali jste si spolu a tak. Víš co by za to kterákoli jiná fanynka dala? A tys ani nebyla nervózní." "Že nebyla?" zeptám se pobaveně a ukážu jí odřený prst od prstýnku. "Tohle jsem si udělala nevědomky, když na mě Cayce mluvil. Nebyla jsem z něj nervózní, protože je slavný, ale proto, že se mi líbí." "Jé, ty jsi truhla." sykne Miki a rychle běží pro jeden krém. Sice příšerně smrdí (myšleno ten krém-ne Miki) , ale za to příjemně chladí a ten prst mě aspoň tolik nepálí. "Dík, je to lepší." přiznám a prohlížím si odřený prsteníček. "Myslíš, že mam Caycovi napsat?" zeptám, když už jsem se dostatečně pokochala odřeninama. "Já nevím, jak chceš. Ale myslím, že by bylo lepší, kdyby napsal první on tobě. Anebo mu napsat až zítra. Nevím, vážně ne. Navíc ani nevím, jak to vážně bylo, takže bych nerada poradila špatně." "Jasný." souhlasím a přihlásím se na mail. "Tak já mu jenom napíšu, kdy bych si mohla přijít pro ty brejle. A je pravda to, že bez nich vážně blbě vidím. Jak si seděla u toho stolu, málem jsem tě nepoznala." "Hele, ty kecáš a nevšimneš si ani, že ti přišel e-mail." přerušila mě Miki a píchá do nově příchozích zpráv. "Jé, to bude zase nějaký trapný řetězák." řeknu otráveně a rozkliknu zprávu. "Je to řetězák?" zajímá se Miki a už mi chce zase koukat přes rameno. A jelikož to nesnáším, posunu notebook tak, aby na něj viděla i ona. "Tak řekni něco člověče!" vypískne nervózně. "Já...,já nevím. Je to jenom taková zpráva." řeknu naoko ledabyle, aby byla ještě malinko napnutá. "Anny, já tě asi uškrtím. Tak co je to za zprávu? Kdo píše...povídej." ošívá sebou a já mam pocit, že mi v té posteli samým vrtěním vydloube díru. "Napsal mi. Miki on mi napsal-první a sám od sebe." prohlásím a zírám šťastně do obrazovky. "Kdo? Cayce?" zeptá se nechápavě Miki. "Ne, papež Alfons." řeknu ironicky. "No jasný, že mi napsal Cayce! Koukej, tady je to černý na bílým." a posunu notebook přímo před její obličej a prstem ukážu na text s podpisem Cayce.
Ahoj Anny,
Chtěl jsem se tě zeptat, jestli už je ti líp? A napadlo mě, že kdyby už ji byla v pořádku, mohli bychom se jít po nějakých nových brýlích. Určitě bez nich špatně vidíš a mě je to vážně líto. Tak pokud máš náladu, napiš mi a můžeme se sejít zítra kolem desáté.
Cayce.
P.S.: Kluci tě pozdravujou :-)
"Ty jo. On tě zve na rande." řekla s úžasem v hlase "Chápeš to? Cayce Clayton z US5 tě zve na rande. To je to nejlepší, co tě kdy mohlo potkat." "Nevím, jestli se tomu dá říkat zrovna rande. Chce mi jenom koupit brejle." řeknu a projedu chat, seznamku, blogy a notebook vedle sebe odložím. "Děláš si srandu? To je jasný, že je to rande. " nenechala se oblomit. "Bože, rande s Caycem Claytonem..To je snad sen. To by si přála skoro každá fanynka US5. Kamarádko, můžeš být ráda, že si vybral zrovna tebe." "Ale já nejdu na rande se slavným nagelovaným šamponem z US5. Jdu na rande s fajn klukem, který se mi líbí. Ten kluk, o kterým mluvíš, to je prostě jenom obal. Většina fanynek se chce potkat s tou hromadou gelu, pudru, stínů a blejskavýho lesku na puse, než s pravým Caycem. Věděla si o tom, že má třeba pár pupínků na čele? Stejně jako já ty nebo kdokoli jiný. Prostě on je dokonalý tím, jak se chová a ne tím, jak vypadá." prohlásím rozhodně a dost jistým pohledem pohlídnu Miki do očí. "No, v tom máš pravdu. Ale pro ostatní to stejně bude rande se slavným Caycem. Nikoho nebude zajímat, že ty ho bereš jako fajn kluka. Jestli se to dozví média..." "Ne, jenom to ne." vyprsknu naštvaně. "Media se to nedozví. Myslím si, že to by Cayce neudělal. Určitě vymyslel, kam bychom mohli jít, aby nás nikdo neviděl." "Vždycky vás někdo uvidí." prohlásila Miki a mě už to přestávalo bavit. Z jedné strany vím, že mi to přeje, ale štve mě, že mi neustále do hlavy lije to, co kdyby a tohle a tamto. "Uvidíme." ukončím rázně debatu a jdu Caycovi odepsat, že s jeho nabídkou souhlasím a ráda se s ním sejdu. Čas mi plně vyhovoval, ale vůbec jsem nevěděla, kam má v plánu zajít a tak jsme se dohodli, že se sejdeme zrovinka v té uličce, kde jsme se potkali. Pak už jenom stačilo kliknout na ikonku odeslat e-mail a bylo to. Celým tělem se mi rozlilo příjemné teplo. Z jedné strany jsem byla moc nervózní, ale zase ze strany druhý jsem se na Cayce moc těšila a nemohla se dočkat toho, až uvidím ty jeho hezký zelený oči. "Pojď, odneseme ty hrnečky a talířky dolů do kuchyně, ať Marta nemusí lítat nahoru a dolů." navrhnu a Miki mi pomůže všechno snést do přízemí. "Dobré dopoledne." pozdraví mě s úsměvem Marta, když jí přineseme tác s nádobím. "Šípková Růženka se nám vyspala?" zeptá se pobaveně a začne skládat nádobí do myčky. "No..."protáhnu. "Spala jsem dost dlouho. Normálně se budím nejdéle tak v osm, ale teď se mi to nějak protáhlo." přiznám a malinko zčervenám. "Vždyť je to dobře, že ses vyspala." řekne Marta a zavře myčku. "Podle toho, co jsem slyšela, si dostala velkou ránu do hlavy a je dobře, když odpočíváš. To mi připomnělo, nechcete ještě něco, děvčata. čaj, sušenky nebo co byste chtěly, povídejte." řekla přívětivě Marta. "Já nechci nic, děkuju." odmítnu zdvořile a dodám: "Už je mi líp, ale na nic nemam chuť, ale čaj byl výborný." pochválím jí snídani. "A já si asi vezmu sušenky." řekla Miki a Marta se hrnula ke skříni, aby jí mohla dát na výběr z několika druhů. "Čokoládový, vanilkový, jahodový, kakaový, smetanový, s polevou, bez polevy-" "To je jedno, dejte mi, která je u vás nejblíže." rozhodla to Miki a vzala si od Marty sušenku s čokoládovou polevou. "A kdybyste něco potřebovaly, tak jenom přijďte, jsem tu jako vždycky do jedné." "Určitě, a děkujeme." řekly jsme s Miki a vyšly na zahradu. Na tu nejlepší zahradu, jakou kdo viděl.
I když je Robert s Danou v balíku, zahradníka si nenajali a starají se zahradu sami. S Danou to mají rozdělené. Ona pečuje o kytky a on má na starosti živý plot, stromy, čištění bazénu, sekání trávy a tak. Dokonce i Malá Justýnka jim někdy pomáhá. Samozřejmě, ž se nejedná o nějakou pomoc, která by skutečně pomohla, spíš naopak. Ale oni jsou toho názoru, že k práci by se děti měli vést už od mala. A já s nimi musím souhlasit. Navíc, když to Justýnku baví, je hloupost, ji od toho odrazovat. "Pojď, půjdeme pod slunečník." řekla Miki a zatáhla dvě lehátka pod slunečník k bazénu. Svlíkly jsme se do plavek a lehly si na pohodlné lehátko. Slunce hřálo snad ještě víc než včera a mně bylo moc líto, že musím trávit takhle báječný den pod slunečníkem. Tak ráda bych vylezla na slunce a opalovala se, nebo skočila do bazénu.
Asi hodinku jsme si s Miki povídaly a potom se každá otočila na břicho a obě jsme usnuly s MP3 v uších. Nemám tušení, jak dlouho jsme spaly, ale když jsme vešly do domu, na stole byl připravený oběd s lístečkem:
Šla jsem domů, ale máte tu něco k obědu. Kdyby to snad bylo studené, tak si to dejte na chvilku do mikrovlnky.
Marta
Na stole ležela mísa s zeleninovým salátem a pak dva talíře s rybím filé obaleném ve vajíčku a sýru, s bazalkou a dalším kořením. Samozřejmě u toho i nádherně žlutý brambory. "Jestliže Marta říkala, že odejde v jednu a teď jsou dvě, asi to moc teplý nebude." prohlásí miki a kousne do jednoho bramboru. "Dám to teda do mikrovlnky." řekla a nacpala dovnitř oba talíře, což by u nás doma nešlo, protože máme děsně malou troubu. "Ty jo. To už jsou dvě?" zhrozím se a rozespale se protáhnu. "Byly jsme tam docela dlouho viď?" "Vždyť je to jedno." mávne nad tím rukou Miki a přinese na stůl dva talíře, ze kterých se teď kouří. Já zase vyndám dvě mističky na salát a dáme se do jídla. "Máme prázdniny a když Dana s Robertem nepotřebují s ničím pomoct, nevidím v tom problém." prohlásí s plnou pusou. "Ale je to výborný. Marta vaří báječně." rozplývám se nad něčím tak obyčejným jako je obalené filé.
"To jo." souhlasí Miki. "Marta vaří výborně. Dlouho už jsem nejedla tak dobrý file. Pokud teda nepočítám to od mamky. Neustále jsme se při obědě rozplývaly, jak je to báječné, že brambory mají příjemnou slanou chuť, salát, že je udělaný z čerstvých sladkých rajčat a že šťavnaté okurky s balkánským sýrem jsou víc než výborný. "A kdy vlastně přijede Justýnka?" zeptám se Miki, když spolu skládáme nádobí do myčky. "Dana říkala, že jede k babičce, ale už neříkala, kdy se vrátí." "Nevím, já s ní o tom nemluvila." zakroutí hlavou a jdeme společně do obýváku. "Možná, že se vrátí zítra, nebo pozítří. Co já vím. Ale mohly bychom se jí na to zeptat." navrhla Miki a pustila televizi. "Aspoň máme víc klidu. Neříkám, že Justýnka je na obtíž, ale pamatuješ minulý rok? Byly jsme s ni skoro denně až na ty poslední dva dny, co někam odjela s Robertem. Naproti tomu teď. Teď máme volného času až, až." "To jo. A pozítří je víkend a Dana s Robertem budou doma. Myslím, že to bude báječný. Aspoň s nima někam vyrazíme a užijeme si je." prohlásím zasněně. Potom přepínám z jednoho programu na druhý a ani jedna z nás si nemůže vybrat, jaký tam nechat. Všude běží jenom telenovely a žvatlají tam až moc rychle na to, aby jim člověk rozuměl. "Nepůjdeme radši nahoru?" navrhnu, když už toho obě máme dost. "Dana říkala, že je tu 3in1 a můžeme si ho kdykoli dát, tak bych ho uvařila, sedly bychom si na balkon a užívaly si krásného dne." NEOPRAVENO "Ale vždyť nemůžeš na sluníčko." připomněla mi Miki. "A zrovna na balkon svítí nejvíc." "To jo, jenomže na něj svítí ráno a když už teď jsou skoro čtyři, určitě se o dost velkej kus posunulo." "To je fakt." uzná Miki a vypne televizi. "A nechceš s tim kafem nějak pomoct?" nabídne se, ale já její pomoc mile odmítnu. Přeci jenom, kafe ještě zvládnu. :-) "Ale je tu možná jedna věc, se kterou bys mi mohla pomoct." přiznam, když sedíme na balkoně, kde už opravdu sluce nesvítí. Sice trošku jo, ale na tom malinkym kousku sedí Miki, takže není, co řešit. "A s čím bys potřebovala pomoct?" zajímá se a upije z hrnku. "Budu dneska volat babi a nevim, jestli jí mam říct o tom, co se mi včera stalo. Nerada bych jí tim způsobila starosti. Jenomže zase bych jí ráda řekla o Caycovi, že je milej a tak." "Tak jí to neříkej úplně. Zkrátka řekni, že ses potkala s jednim fajn klukem. Anebo jí neříkej nic a počkej, jak se všechno vyvine, když to bude dobrý, zavoláš jí a řekneš jí o něm." "A nedozví se to nějak, že mam rozseklou hlavu?" zeptam se nejistě a jemně sisáhnu na místo, kam jsem se praštila o popelnice. "Pokud jí to neřeknou Dana s Robertem osobně... A já jim to vykládat nebudu. Prostě jestli babi nechceš udělat starosti, řekni jí, že je to tu fajn a s Caycem bych ještě chvilku počkala." "Asi máš pravdu." přiznam a natáhnu se na stůl pro mobil. Zmačknu dvojku, kde mam uloženou babi a už volam. Samozřejmě, že chvilku trvá, než ten mobil zvedne, protože si ho neustále nechává v ložnici, i když téměř celý den tráví v kuchyni a obýváku.
"No ahoj babi." pozdravím, když se z opačné strany ozve babiččino :"Halo?"
"Ahoj Aničko! To jsme ráda, že voláš." řekne mile do telfonu. "Tak jak si to tam užíváš? A co ty tvoji náhradní rodiče? Vycházíte s nima dobře?"
Na chvilku zaváham, ale potom řeknu :" Všechno je v naprostým pořádku a Dana s Robertem jsou moc fajn. Navíc ta jejich malá dcera Justýnka odjela k babičce a my jsme teď doma s Miki samy."
"Tak to je dobře, že jevšechno v pořádku." uleví si babi a já cítim takovou malou výčitku, že jsem jí o ničem neřekla. "A co němčina? Rozumíš dobře?"
"Ale tak jde to a když nevim, snažim se to odhadnout. Vždyť to znáš." a máchnu rukou, jako kdyby mě babi mohla vidět.
"A co ty? Jak to tam zvládáš?"
"Tak, snažím se. Včera u nás byla teta Ali, tak jsme si povídaly a řikala, že je jedině dobře, že jsi odjela do Německa. Bavily jsme se o tom, že ti to dá hodně do budoucna."
"Tak to určitě, jo. Já sama jsem ráda, že tu jsem." přiznam.
"Jo, jo. Tak mi tam na sebe dávej pozor a budeme končit, ať moc neprovoláš. Pozdravuj Miki, Danu i toho jejího manžela a měj se krásně."
"Ty taky ahoj."
"Ahoj, Aničko. Ahoj."
"Vidíš, tak si to zvládla." řekne povzbudivě Miki a pohlídne na mě přes keramickej hrneček, ze kterýho se ještě trochu kouří.
"Ale kdybych měla jenom o trochu slabší vůli, řekla bych jí to."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Toccara Jackson Toccara Jackson | Web | 23. ledna 2009 v 15:35 | Reagovat

no...doble to tu mas xD heh xD

jen tak dal ;)

2 makynka-US5 makynka-US5 | Web | 23. ledna 2009 v 15:42 | Reagovat

Hojky...máš krásnej blogís...nechceš spřátelit?Napiš na blog jestli jo....:-)Páčko!!:-)

3 Iwís Iwís | E-mail | 23. ledna 2009 v 19:14 | Reagovat

Woow..super..honem pokrááčko..!

4 janča janča | E-mail | 23. ledna 2009 v 19:47 | Reagovat

pokračkoooooo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
information copyright +++ us5-richie-4ever.blog.cz
design and layout copyright +++ Asheen and LAYFORteam