Prázdniny s hvězdou-1.kapitola

10. ledna 2009 v 18:10 | MaRkéŤulka |  Prázdniny s hvězdou
Autor:Annyny

"Ach jo, nemůžu tomu věřit. Rozlučák za námi a konec školního roku taky, uteklo to až moc r
rychle." povzdechnu si a vyndávám tašku z auta.
"Jo, to máš pravdu." přitaká Miki a zavře Kufr. "Rozlučák byl fajn a hlavně jsou fajn ty lidi, se kterýma jsme byli těch 9 let. Bude se mi stýskat."
"No, ale dík, že jste mě se ségrou odvezli domů. Jinak bych musela vlakem." poděkuju a vejdu do vrátek. "Takže za šest dní na autobusovým." řeknu a zavřu za sebou.


"Jasný, šestýho jsem tam jako na koni. Hlavně nezapomeň vzít sebou tu svojí bichli." dělá si srandu Miki z mého deníku.
"Co? Jaká bichle, ten kdyby tě slyšel." vtipkuju a musím se smát. "Ne, že by můj deník byl teda nějak úzký, ale zase až taková bichle to není. Nebo jo?" a kouknu na Miki. Její pohled prostě mluví za všechno.
"No dobře. Tak trošku je. Ale jenom malinko."
"Ahoj, a pozdravuj babi." zavolá na mě ještě a potom nastoupí k sestře do auta a odjede. Já teď stojím s taškou na malým chodníku z kostek a kolem mě roste tráva. Růžový keře jsou krásné stejně tak, jako když jsem odjížděla a na naší zahradě se vlastně nic nezměnilo.
"Jsem doma!" zavolám, když vejdu do vstupní chodby. Zuju si boty, hodím tašku přes rameno a vlezu do kuchyně, kde si babi právě dělá kafe.
"Ahoj Aničko." řekne s úsměvem babi a žene se ke mně. Oči jí úplně září a zdá se, že je moc ráda, že jsem se vrátila.
"Ahoj babi. Stýskalo se mi." přiznám a obejmu jí. Je to docela komický protože babi má 153 a já o 20cm víc. Ale co sejde na tom, jak to vypadá. Jsem doma s mojí nejúžasnější babičkou a to je hlavní!
"No a jenom co jsi přijela, tak mi zase odjedeš." povzdychne si babi a koukne na nástěnný kalendář, který ukazuje, že opravdu zase za 6 dní odjíždím. Tentokrát ale ne jenom na tři dny, ale na celý měsíc.
"Budu ti posílat zprávy a i pohledy, když budeš chtít." slíbím a vlepím jí pusu na tvář. "Loni jsem to taky takhle dělala." připomenu jí.
"To je sice pravda," souhlasí babi. "Ale to si tam byla jenom na 14 dní. Být tam celý měsíc není jenom tak. Jsi si jistá, že chceš opravdu odjet?"
"Babi, Berlín je báječný a ta paní u který jsme bydleli, tak je moc milá. Pomáhali jsme jí s jejich dcerou Justýnou a ona si nás oblíbila. Navíc teď je to pro mě daleko lepší, když tam jedu jakoby na návštěvu a ne jako na nějaký zájezd."
"Dobrá, já vím, že se nic nestane a věřím ti, ale mam o tebe jenom strach." povzdychne si babi a jde zalít kafe.
"To je pochopitelný." souhlasím s ní a vytáhnu z lednice kousek babiččiny rolády. "Já mít dítě, tak o něj taky budu mít strach." a usměju se. "Ale já už jsem skoro dospělá, takže se vážně nemáš čeho bát. 6.srpna jsem tu jako na koni." a jdu si do pokoje vybalit věci. Něco musím hodit hned do pračky, abych to stihla vyprat, pověsit a vyžehlit, než odjedu a ostatní věci si uložím zpátky do skříně. Samozřejmě úplně na dně mé tašky leží deník s nápisem
°My Diary° se jménem Annyny.
Rychle ho prolistuju, jenom abych se pokochala svým veledílem a s hrůzou zjišťuju, že mi vydrží tak maximálně do konce letošních prázdnin.
Prozatím ho položím na postel, seběhnu dolů do sklepa do prádelny a dám si vyprat oblečení, dokud venku svítí slunce. Potom se vrátím do pokoje, sednu si ke stolu a začnu se přehrabovat v šuplíku.
"Ten ne, tenhle je popsaný a tenhle je moc pofidérní." brblám si sama pro sebe, když hledám ideální sešit na rozšíření mého slavného deníku. Asi po pětiminutovém hledání se objeví ten pravý. Velký linkovaný sešit, který jsem letos vůbec neupotřebila.
Vezmu lepenku, nůžky, papír, fixy a pastelky a dam se do úprav. Za chvilku mam deník rozšířený skoro o dalších 60 stránek, čili 120 dnů a alespoň na pár měsíců si můžu dát padla.
No jo, jsem na něj hrdá, vedu si ho už vážně dlouho a taky to podle toho vypadá. Už tolikrát jsem mu přilepovala sešity navíc, aby se mi do něj vešlo víc a víc. Vím, že jednou už to nepůjde, protože lepit dovnitř neustále jeden sešit za druhým znamená, že už deník jednoho dne nezavřu a budu si muset pořídit nový. Což je pro mě samozřejmě docela dost brutální představa.
Sixteen, sixteen, sixteen minutes left, better get in thought
Sixteen, sixteen, sixteen, more minutes; get ready
Game on!
začal zvonit můj mobil a já ho nikde nemohla najít. Na posteli nebyl, ani na stole, dokonce jsem si ho nezavřela ani do skříně
Sixteen, sixteen, sixteen minutes left till we´re not in time.
Sixteen, sixteen, sixteen more minutes till we´re on the line
Sixteen, sixteen, sixteen minutes left better get in thought
Sixteen, sixteen, sixteen more minutes till we´re number 1
"Jo, jo už letím!" Zavolala jsem do prázdna, jako kdyby mě ten, kdo mi volá, mohl slyšet. "Tady jsi, potvoro." ulevím si a zvednu ho.

"Ano?" řeknu a přehodím si rozevlátý vlasy dozadu
"No ahoj Anny, Markéta."
"Čau, co potřebuješ?" Víte, od minulého roku se toho dost změnilo. Do Německa jsem sice nejela s ní ale s Miki, ale jinak už se kamarádíme celkem normálně. Nejsem ten typ člověka, co by věci řešil nějak moc dlouho. Usmířily jsme se, vím, že jí mrzelo co se stalo a dál to nechci pitvat.
"Ne, jenom, jestli bys příští týden nechtěla semnou a Planetkama na chatu."
"Příští týden nemůžu, promiň. Jedu s Miki zase do Berlína a křížilo by se mi to s tím termínem."
"Tak to nevadí. A co třeba někdy začátkem srpna...Nevyrazíme někdy?"
"No, srpen. To je docela široký pojem. Já přijedu z Berlína 6.srpna hned dva dny na to jedu s holkama na chatu a pak jedu s prckama na soustředění."
"Jo takhle."
"Tak to bychom se potom ještě domluvily. Na začátku července je blbý slíbit, že budu mít v srpnu čas."
"No, to je fakt."
"Tak se měj a užij si prázdniny."
"Jo ty si to taky užij v Berlíně."

Odložila jsem mobil na stůl a lehla si na postel. Jenom tak jsem si nechávala projíždět hlavou všechny moje vzpomínky, koukám na plakáty a přemýšlím, proč se stalo tolik věcí najednou, proč už je konec devítky a naše parta se rozpadla a taky přemýšlím nad tím, že celý červenec strávím v bohaté a hlavně fajnové rodině.
Z plakátu na mě zase kouká brumbálovo armáda a já si uvědomím, že teď celý měsíc budu pryč z baráku a celý měsíc se na ten plakát ani nepodívám.
"Ale tak změna je život." řeknu si potichu a pak dodám: "Třeba si v Berlíně s Miki najdeme nějakou brigádu a bude to fajn."
Samozřejmě, že dlouho nevydřím ležet doma v posteli, a tak jdu pověsit prádlo a potom si jdu zaplavat do bazénu. Do toho báječného bazénu, ve kterém jsem prožila báječný večer s Jirkou. Bohužel jsme se museli rozejít, protože on odjel na střední do Anglie a prostě to nefungovalo. Pár týdnů možná, ale celou dobu ani náhodu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
information copyright +++ us5-richie-4ever.blog.cz
design and layout copyright +++ Asheen and LAYFORteam