11. října 2009 v 21:44 | Marky :)*
|
Štěstí nebo jen náhoda!
Autorka: Terisek
U TERRY
Konečně ten zatracenej autobus přijel. Nasedla jsem a šla si sednout dozadu. V autobuse jsem zavolala mým adoptivním rodičům. "Ahoj Terezko, copak je?" řekla máma. (Já vím, je v tom zmatek! Máma a táta jsou v ČR a mamka a taťka jsou Watrinovi. XD) "Ahoj mami, jste doma?" zlomil se mi hlas. "Jsme! Co se děje? Proč pláčeš?" njn, máma to vždycky pozná. Asi jsem vážně jak otevřená kniha, ale asi jak pro koho! "To vám řeknu až doma! Pokud můžu přijet?!" řekla jsem smutně. "To víš, že můžeš! Je něco s tvými rodiči?" vyzvídala. "Ne, s rodiči ne! Za chvíli jsem u vás. Uvidíme se tam!" řekla jsem. "Dobře, čekáme tě!" odpověděla máma a já zavěsila. Dala jsem si mobil do kapsy a utřela si slzy. Asi za patnáct minut jsem byla před domem mých adoptivních rodičů. Zazvonila jsem a otevřela mi máma. "Ahoj Terinko!" řekla a objala mě. "Ahoj mami. Můžu dál?" zeptala jsem se. "Jistě! Povíš nám, proč jsi vlastně přijela?" ptala se máma, když jsem vcházela. Šli jsme do obýváku, kde jsem se přivítala s tátou. "No…." začala jsem a řekla jim všechno. Při každý větě se mi zlomil hlas. Pak si ke mně máma sedla. "Terčo, to bude dobrý! Uzná svoji chybu a dojde mu, co provedl!" řekla.









